Lima

Lima, hlavní město Peru, má dobře zachovalé koloniální centrum a je domovem mnoha předkolumbovských muzeí a uměleckých galerií.

Spolu s plážemi, údolími, přírodními rezervacemi, nočním životem a kuchyní má hlavní město Peru autentickou osobnost, kterou si při své návštěvě Peru prostě nemůžete nechat ujít.

Plaza de Armas

Jeho hlavní náměstí a nejstarší část Plaza de Armas (nebo také Plaza Mayor) byla založená Franciscem Pizzarem v roce 1535 a je známá svými žlutými budovami a krásnými kostely. Nenechte si ujít výměnu stráží s hudbou každý den v poledne před prezidentským palácem (Palacio de Gobierno). Ale připravte se na to, že to nebude úplně stejné jako výměna stráží před Pražským hradem 🙂

Dalšími významnými stavbami na Plaza de Armas je katedrála, městská radnice nebo arcibiskupský palác.

Kouzlo Limy a hlavního náměstí Plaza Mayor vynikne i po setmění.

Klášter Santo Domingo

Poblíž náměstí se nachází krásný kostel a klášter Santo Domingo. Ten je jednou z nejvýznamnějších historických památek v Limě. Jeho stavba se datuje do 16. století, kdy do města přišli dominikánští mniši a založili klášter na místě, kde dnes kostel stojí. Kostel má krásnou koloniální architekturu, která kombinuje barokní a neoklasicistní prvky. Uvnitř můžete obdivovat četná díla církevního umění, jako jsou obrazy, sochy a oltářní obrazy vyřezávané z pozlaceného dřeva.

Tichý úžas vzbuzuje krásný dřevěný kór.

Nachází se zde také knihovna s velmi působivou atmosférou připomínající román Jméno růže od italského filosofa a spisovatele Umberta Eca. V ní je uložena sbírka více než 25 000 starožitných knih a rukopisů, z nichž některé pocházejí z 15. století.

Do knihovny, a také do věže s výhledem na celé město, se dostanete jenom s průvodcem. Těch přibližně 100 sol co mu zaplatíte za 1-2 hodinovou komentovanou prohlídku v angličtině nebo španělštině určitě stojí za to.

Pěkným a klidným zákoutím je zdobené nádvoří kláštera s kašnou.

Parque de la Muralla

V 17. století bylo centrum Limy obehnáno městskou zdí (muralla), která byla v 70. letech 19. století z velké části stržena, když se město rozšířilo. Soubor vykopaných pozůstatků starých hradeb si však můžete prohlédnout v parku Parque de la Muralla, kde se kromě zdi nachází i malé muzeum (s nepravidelnou otevírací dobou), které podrobně popisuje vývoj města a uchovává historické předměty.

V parku se nachází bronzová socha Francisca Pizarra, kterou na počátku 20. století vytvořil americký sochař Ramsey MacDonald. Tato postava kdysi zaujímala ústřední místo na náměstí Plaza de Armas, ale v průběhu let byla přemístěna, protože postoj k Pizarrovi se stal kritickým. Nejlepší na tom je, že postava ani není Pizarro – je to anonymní conquistador, kterého si sochař vymyslel. MacDonald vytvořil tři kopie sochy. Jedna byla postavena v USA, druhá ve Španělsku. Třetí byla po umělcově smrti v roce 1934 (a poté, co ji Mexiko odmítlo) darována městu Lima. Nyní tedy Pizarro – nebo přesněji jeho zástupce – sedí na okraji tohoto parku a je němým svědkem každodenního průvodu zamilovaných peruánských teenagerů.

Lima v proměnách času

Předkolumbovské a koloniální období

Oblast kolem Limy je osídlena již tisíce let. Městské komunity značné velikosti pocházejí z předinckého období raného středověku (asi 200 př. n. l. – 600 n. l.), z nichž nejvýznamnější je Pachacamac, který byl důležitým náboženským místem v předincké i incké době. Velká část výkupného, které požadoval conquistador Francisco Pizarro za inckého náčelníka Atahualpu, byla získána právě z Pachacamacu.

Španělské město Lima bylo založeno Franciscem Pizarrem 18. ledna 1535 jako Ciudad de los Reyes (Město králů). Ačkoli se tento název nikdy neujal, Lima se brzy stala hlavním městem nového místokrálovství Peru, které bylo vybráno místo starého inckého hlavního města Cuzco na jihovýchodě, protože pobřežní poloha usnadňovala komunikaci se Španělskem.

Lima se stala centrem bohatství a moci celého místokrálovství: jako sídlo audiencie (nejvyššího soudu) vykonávala královskou spravedlnost a jako sídlo inkvizice v místokrálovství rozhodovala o náboženských a morálních otázkách. Stalo se také sídlem nejprestižnějších peruánských sdružení a center vzdělanosti, včetně Univerzity San Marcos (1551), Peruánské akademie literatury (1887), Národní technické univerzity (1896) a Papežské katolické univerzity v Peru (1917). José Hipólito Unnúe zde v roce 1808 založil lékařskou školu.

Od konce 17. do poloviny 19. století však Lima rostla velmi pomalu, a to jak rozlohou, tak počtem obyvatel. V roce 1746 bylo město zničeno silným zemětřesením. Přestože bylo velkolepě obnoveno pod silným vlivem evropského osvícenství, zůstalo politicky konzervativní a sociálně rozvrstvené. Lima si zachovala svou loajalitu i během bojů za nezávislost Latinské Ameriky na počátku 19. století, přičemž Peru se stalo poslední pevninskou kolonií, která vyhlásila nezávislost na Španělsku (červenec 1821).

Moderní město Lima

Rozvoj Limy v moderní město začal po dokončení železnice Lima-Callao v roce 1851. V následujících 20 letech následovalo meziměstské železniční spojení do Miraflores, Ancónu a Chosiky, které poskytlo příležitost k růstu předměstí.

Malé, kompaktní město s pěšími ulicemi postupně ztrácelo své bohatší obyvatele, kteří se fyzicky distancovali od nižších vrstev výstavbou sídel v Miraflores a jeho okolí. V tomto období také Lima a Callao těžily z rozmachu vývozu ložisek guana bohatého na dusičnany, které se sbíralo na ostrovech u peruánského pobřeží a dodávalo do Evropy.

Prosperita Limy však následně poklesla, když zemi zachvátily politické nepokoje a v důsledku katastrofální války o Tichomoří chilská armáda město vyplenila a obsadila (1881-83), přičemž vypálila Národní knihovnu.

Navzdory ztrátě knihovny zažila městská literární scéna znovuzrození díky sérii koloniálních legend a příběhů Ricarda Palmy nazvané Tradiciones Peruanas (Peruánské tradice), které vycházely v letech 1872-1910. K vlivným literárním osobnostem počátku 20. století patřili levicový politický vůdce a esejista José Carlos Mariátegui a básníci César Vallejo, José María Eguren a José Santos Chocano; přestože se mnoho jejich děl zaměřovalo na události mimo Limu (např. na osudy venkovských indiánů), měli na inteligenci města a potažmo celé země velký vliv.

Novou vlnu městské expanze ve 20. a 30. letech 20. století odstartoval automobil a následný program výstavby silnic, který zlepšil dopravu nejen uvnitř hlavního města, ale také mezi Limou a dalšími částmi země. Poprvé se migranti mohli do Limy dostat relativně snadno a toto bohaté, silné a modernizující se centrum se stalo národním magnetem. Důsledky pro Limu byly drastické. V letech 1940-1980 se do města přistěhovalo přibližně 2 000 000 lidí. Na holých, neobydlených svazích, které se tyčily nad červenými taškovými střechami vnitřních předměstí, a na plochých pouštních lavicích, které Limu obklopovaly, byly postaveny statisíce chatrčí. Počet svépomocných bytů byl tak obrovský, že vláda nakonec ustoupila iniciativě obyvatel, udělila jim vlastnické právo k pozemkům a snažila se zajistit základní služby. V roce 1990 žila v těchto „pueblos jóvenes“ zhruba třetina obyvatel metropole.

Koncem 20. století byl vybudován systém víceproudých rychlostních silnic, které sloužily rostoucímu počtu obyvatel města, který na počátku 21. století přesáhl 7 000 000.

Lima stále ovlivňuje téměř všechny aspekty peruánského národního života – hospodářský, politický i kulturní. Od poloviny 20. století se v Limě odehrávají některá z nejznámějších děl spisovatele Maria Vargase Llosy, například La ciudad y los perros (1963; Město a psi) a La tía Julia y el escribidor (1977; Teta Julia a spisovatel). Mezi novější díla zaměřená na Limu patří tragikomické příběhy Julia Ramóna Ribeyra a kniha Jaimeho Baylyho Yo amo a mi mami (1999; Mám rád svou mámu), vyprávějící o zážitcích dítěte z předměstí, které vychovává domácí služebnictvo.

Historické centrum města bylo v roce 1988 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO; v roce 1991 byla tato lokalita nově definována tak, aby zahrnovala i bývalý klášter San Francisco.

Historické budovy v Limě jsou však ohroženy zvýšeným znečištěním ovzduší automobily a autobusy, zemětřeseními (největší z nich postihlo Limu v roce 1746 a zahynulo při něm 5 000 lidí) a dalšími riziky (např. požár, který v roce 1998 zničil zdobené městské divadlo). V 90. letech 20. století bylo opraveno a restaurováno mnoho starobylých dřevěných balkonů v Limě.

Výlety z Limy

Pokud budete pobývat v Limě a okolí několik dní, určitě si zařaďte do programu následující aktivity:

• Přelet nad planinami Nazca
• Ostrovy Islas Ballestas
• Pouštní oáza Huacachina